Boj o mražené kachny

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Před nedávnem jsem někde zahlédla titulek, že Češi s oblibou  nakupují zboží v akcích. V té chvíli mě to nijak nezaujalo, ale dnes ráno mi souvislosti „docvakly“ v jednom z prostějovských supermarketů, kde každý čtvrtek začíná prodej nového akčního zboží. Přivítalo mě plné parkoviště a zoufale prázdné boxy na nákupní vozíky. Lidé postávali před vchodem a čekali, až někdo vyjde s menším nákupem... To, co se dělo uvnitř, se ani nedá nazvat chaosem, to je slabé slovo. Prodavači byli naprosto zoufalí, nestačili zboží vyskládávat do regálů. A tak v jedné uličce stála  paleta s čočkou, rýží a bůhví čím ještě a u mraženého zboží  lidi odstrčili prodavačku, která přivezla  stoh krabic s mraženými kachnami a než stačila cokoli udělat, během nepatrné chvilky tu hromadu rozebrali. Kachna byla v ceně kuřete, nekupte to...  Nezapomenu na  naprosto odevzdaný výraz ve tváři oné prodavačky.Kousek dál nakupující pomalu rozebírali obrovské stohy s platy vajíček za nějakých pětašedesát korun. „Vždyť budou Velikonoce,“ řekla mi s omluvným úsměvem starší paní, když si do vozíku ke čtyřem kachnám nakládala čtvrté plato vajec.Na druhou stranu musím říct, že nápor zvládli v tomto supermarketu docela dobře a snad poprvé jsem viděla  v provozu absolutně všechny pokladny. To v dalším  supermarketu za Plumlovskou ulicí předvelikonoční situaci podcenili (jako už mnohokrát předtím) a kolem desáté hodiny při zaplněném parkovišti byla v provozu jen polovina pokladen. Musím ale říct, že zatímco v některých frontách vládlo napětí,  v té naší jsme se spolu s dalšími nakupujícími docela dobře bavili poznámkami na adresu pokladního, který je tak malinko „exot“.Tak nějak jsem si tentokrát všímala, co mám v nákupním vozíku nejen já, ale i lidé kolem. A pak jsem si uvědomila jednu věc. Převážná většina nakupujících v obou supermarketech  byli lidé staršího věku, samozřejmě, ti mladí byli v práci... V tom okamžiku jsem si vzpomněla, že když jsem chodila do práce, byly mi nějaké letáky naprosto ukradené a tvrdila jsem, že můj čas je drahý na to, abych jezdila od obchodu k obchodu podle toho, kde mají co ve slevě.  A zároveň jsem si uvědomila, že dnes, kdy jsem pět let v důchodu, naprosto automaticky tyto slevové akce sleduji a cíleně nakupuji akční zboží a cukr klidně koupím teď a do zásoby, protože příští týden bude kilo o pětikorunu dražší... Každá korunka je přece dobrá...A tak jsem si vzpomněla na debatu Andreje Babiše a Víta Bárty v nedělní televizní debatě před docela krátkou obou. Vít Bárta tvrdil, že u nás jsou potraviny drahé, pan Babiš oponoval tím, že vezmeme-li v úvahu zboží v akcích, jsou naše potraviny jedny z nejlevnějších v Evropě. Oba mají naprostou pravdu. Podívám-li se na cenu uzenin, pokud nejsou v akci, nedají se koupit. Nebo si fakt s nadšením dáte anglickou bratru za dvacku deset deka? Ještě nedávno stálo kilo kolem 130 korun. Na druhé straně jsem si v akci koupila čtyři jogurty Florian z Olmy Olomouc po pěti korunách. Ať mi nikdo netvrdí, že za tuto cenu je mlékárna schopna jogurt vyrobit. A přitom je vynikající!Zakopaný pes je zřejmě někde jinde... Ale kde?

Olga Katolická