Katka na pět dní zakotvila v Kuala Lumpur

Vydáno: Ne, 02/08/2015 - 12:57

ilustrační foto

Další fotky:

V neděli jsem si přes Payung Guest House koupila lístek na autobus do Kuala Lumpur a měl mi být doručen do včerejšího večera. Jenže nebyl. Neměla jsem ale mít strach, prý mi jej před odjezdem strčí pod dveře mé chatky. O. K. Tak jsem ráno vstala a jízdenka zatím nikde. Po osmé jsem se šla nasnídat do plážového baru, kde jsem se rozloučila se Zairzalem, který tam právě byl. Také litoval toho, že jsem neměla lepší podmínky na surfování. Včera navečer jsem si od něj ještě půjčila prkno za 10 RM a šla se trochu bavit na skoro neexistujících vlnách.

Když jsem se vrátila ze snídaně, jízdenka pod dveřmi byla! Odjezd byl v devět, tak jsem se přesunula k silnici na zastávku a čekala, až autobus přijede. Čekala mě dlouhá cesta, která naštěstí uběhla rychle.

Do Kuala Lumpur jsme dojeli včas. Ve 14:30 jsem vysedala a čekalo mě hledání nějaké směrovky na metro nebo vlak, nebo jaké tu mají dopravní prostředky. Bohužel Kuala Lumpur není Singapur a směrovky v angličtině tu trochu chybí, naštěstí místní mi ochotně poradili. Na první dojem je KL pěkně chaotické město. Další chaos mě čekal po příchodu na vlakovou zastávku (nebo-li místní metro). Jednotlivé linky tu nejsou synchronizované, takže ještě musím zjistit, jestli existuje nějaká speciální karta, jako tomu bylo v Singapuru, nebo budu muset před každou jízdou naťukat do automatu, kam jedu a pak dostat jakousi plastovou minci (podobnou té do nákupního košíku v Tescu), kterou pak přiložím na turniket, aby mě vpustil do nástupiště a v cílové stanici ji do turniketu vhodím. Vůbec jsem nechápala, co mám dělat. Opět byli nápomocní lidé. No, a poslední chaos nastal po příjezdu na stanici, která se nachází teoreticky nejblíže Chinatown a mému hostalu The Explorers Guest House, kde jsem si zamluvila pět nocí. Nemohla jsem se dohledat správného směru. Spletla jsem si Jln Ampang s jinou ulicí Ampang a musela ze vracet. Nakonec o hodinu později od příjezdu jsem hostal našla a s ulehčením se ubytovala a převlékla propocené věci. Úkolem dne ale nebylo hned vyrazit na poznávačku, ale vyprat. V hostalu bohužel tuto službu neposkytují, ale poradili mi, kde je nejbližší prádelna. Tak jsem se vydala se špinavým prádlem v batohu do Chinatown najít prádelnu. Po cestě mě oslovil Angličan propagující nějaký hostel. Byl trochu našňupaný, tak než mu došlo, že nechci ubytování, ale jen vyprat, byli jsme u jeho hostalu. Zklamaně mě dovedl k prádelně rainbow, která byla o ulici dál a já pak strávila skoro hodinu čekáním u pračky a sušičky, než se mi vypere těch mých pár svršků. A pak jsem již zamířila směr Central Market, kde jsem něco pojedla a omrkla suvenýry, pak na náměstí Merdeka, které je symbolem nezávislosti země. Pomalu se smrákalo a v dálce byly videt Petronas Towers. Na ty se chystám zítra ráno. Musím brzy vstát, abych dostala vstupenku. No, a jelikož se někteří místní (hlavně tedy muži) moc přátelsky netváří a na hostelu doporučují po 22. hodině se po městě moc nepohybovat (hlavně ne sám), tak jsem to pro dnešek zabalila.

Vaše Katka