Týrání seniorů bývá běžnější než žen a dětí
Vydáno: Út, 02/18/2020 - 17:37
ilustrační foto
Týrání a zneužívání seniorů je závažným jevem. Nejčastěji se na něm podílejí ti, co by měli staré lidi chránit. Děti, vnuci či další blízcí příbuzní. Seniory většinou pojí jedna věc. Nechtějí se se svým trápením svěřit a ve většině případů nedají ani souhlas s trestním stíháním osoby, která je týrá. Důvodem bývá ponejvíce stud.
Jeden z příkladů. Smutných
Osmdesátiletou stařenku vlastní rodina izolovala v malé komůrce, kde měla jen starou postel. Potřebu musela konat do kyblíku, který si jednou za den, kdy byla z komůrky na chvíli „vypuštěna“, sama vylévala do záchodu. Občas měla „povoleno“ omýt se v umyvadle, do koupelny nesměla. Jedla zbytky (nebo také nic), pila vodu z vodovodu. Celé dny trávila o samotě, bez jakéhokoli rozptýlení třeba v podobě knihy. Dcera, která později všechno sváděla na manžela s násilnickými sklony, ji držela při životě hlavně kvůli slušnému důchodu, který stařence pochopitelně okamžitě zabavili.
Vysvobození přišlo až v podobě desetiletého vnuka, který babičce zprvu tajně nosil jídlo a bavil se s ní, aby nakonec takové týrání nevydržel a svěřil všechno spolužačce, o níž věděl, že její otec pracuje jako vyšetřovatel u policie.
Bohužel, ani tato kauza soudem neskončila. Oběť totiž nedala nezbytný souhlas k zahájení trestního stíhání osoby jí blízké. Na zásah Odboru sociální péče byla stařenka alespoň přemístěna do Domova důchodců, kde se jí daří, když ne dobře, tak určitě lépe. Stojí za zmínku, že ji tam nikdo z rodiny – až na mladého zachránce – za rok pobytu nenavštívil. Místo toho si dcera s manželem pečlivě zjišťovali u notáře existenci případné závěti.
Postih se nekoná
Před lety průzkum Zdravotní fakulty Jihočeské univerzity zjistil, že 13 % seniorů zažilo přímé fyzické napadení, 20 % se setkalo s psychickým nátlakem. Navíc je tu fakt, že podle odhadu gerontologů 84 % (!) seniorů týrání ze strachu nepřizná. Toto smutné číslo nakonec dotvrzují soudní statistiky.
Senioři nemají ustláno na růžích ani v léčebnách či domovech pro přestárlé. I tam bývá častým jevem zanedbávání péče (proleženiny apod.), občas ponižování. Přitom je smutnou ironií, že mnozí si pobyt v těchto ústavech sami platí a vůbec ne malými částkami.
Podobné kauzy končí před trestním senátem jen zřídka, a pokud k tomu dojde, většinou proto, že násilí přerostlo všechny meze a skončilo smrtí či těžkým zraněním oběti. (ber)
Ilustrační foto: pixabay.com
Poslat nový komentář